Poroty

Soutěž celovečerních hraných filmů

Olaf Held (D)

Olaf Held
Olaf Held

Olaf Held se narodil v Karl-Marx-Stadtu (Saské Kamenici). Do roku 2005 zde pracoval v programovém kině Kulturfabrik VOXXX, od roku 1998 je členem Kamenické filmové dílny. V roce 2011 dokončil studium scenáristiky/dramaturgie na Vysoké škole filmové a televizní Konrada Wolfa a od té doby působí jako režisér, dramaturg a scenárista na volné noze. Pořádá kurzy scénického psaní, je hostujícím lektorem v Mitteldeutsche Nachwuchsförderung a na Mezinárodním workshopu animovaných filmů ANIMA v Drážďanech. Od roku 2020 pracuje jako volný autor a režisér pro UNICATO, magazín krátkých filmů stanice MDR. Působil v odborných poradních sborech Kulturní nadace Svobodného státu Sasko a spolkové zmocněnkyně pro kulturu a média; od roku 2021 je členem programového poradního sboru on-line magazínu shortfilm.de. Za své krátké filmy obdržel řadu cen, mj. Zlatého jezdce FF Drážďany za „Vatertag“ (Den otců), hlavní cenu Festivalu krátkých filmů Praha za „Daheim“ (Doma), cenu nadace Friedrich-Wilhelm-Murnau-Stiftung za „B-Day“, a zlatou cenu za nejlepší krátkometrážní film Německa za „Short Film“.

 

Iwona Siekierzyńska (PL)

Iwona Siekierzyńska
Iwona Siekierzyńska

Iwona Siekierzyńska se narodila v Gdyni. Studovala psychologii na Gdaňské univerzitě a režii na Státní vysoké škole filmové, televizní a divadelní v Lodži. V roce 1996 byla za svůj krátký film "Pańcia" (Slečna) pod vedením Krzysztofa Kieślowského nominována na studentského Oscara. V současné době pracuje jako režisérka a scenáristka hraných filmů a divadelních her. V roce 2002 natočila televizní film „Moje Pieczone Kurczaki” (Moje pečené kuře), v němž debutovala Agata Kulesza. Jejím divadelním debutem byla v roce 2014 hra “Kobro” Małgorzaty Sikorské Miszczuk. V roce 2015 inscenovala v divadle pro postižené herce hru "Moja Sprawa" (Moje věc) Radosława Paczochy. V letech 2019/2020 produkovala hraný film "Amatorzy" (Amatéři) s herci/hudebníky s mentálním postižením. Snímek získal řadu ocenění v Polsku i zahraničí, mj. Grand Prix na festivalu OFFCAMERA v Krakově a na Filmovém festivalu Kozzi v Zelené Hoře a cenu za nejlepší film na FESTIVALU POLSKÝCH FILMŮ v Los Angeles.

 

Vavřinec Menšl (CZ)

Vavřinec Menšl
Vavřinec Menšl

Vavřinec Menšl je ředitelem mezinárodního filmového festivalu 3KinoFest, filmovým reportérem a režisérem. Je zakladatelem společnosi CinemaPort Production a v současnosti připravuje VoD platformu CinemaPort.cz. V roce 2015 získal cenu Czech Press Photo v kategorii on-line zpravodajství. Jako režisér debutoval v roce 2013 dokumentárním snímkem „5 pravidel“. Je autorem řady reklamních kampaní a cestopisů a spoluautorem příspěvků pro novinářský pořad „Pološero“ České televize. V letech 2008 a 2009 natáčel rozhovory s třiceti českými disidenty a vytvořil sérii portrétních fotografií, které byly v rámci projektu „Post Bellum - My jsme to nevzdali“ vystavovány na festivalu Jeden svět. Své fotografie vystavoval v renomované Galerii Jaroslava Fragnera v Praze nebo v Centru architektury ve vídeňském muzejním areálu Wiener MuseumsQuartier.

 

Soutěž dokumentárních snímků

Cem Kaya (D)

Cem Kaya
Cem Kaya

Cem Kaya je německý filmař. Studoval komunikační design na Merz Akademie ve Stuttgartu a nejprve pracoval jako producent, střihač a režisér reklamních filmů a hudebních videí. S filmovým producentem Jochenem Laubem zrealizoval své první dva celovečerní dokumentární snímky o turecké popkultuře: „Arabeks“ o hudbě vnitřní migrace v Turecku a „Remake, Remix, Rip-Off“ o tureckém filmovém průmyslu Yeşilçam a jeho praxi přetáčet americké kasovní trháky. Filmařův aktuální snímek „Aşk, Mark ve Ölüm/ Láska, německé marky a smrt“ pojednává o hudební kultuře pracovních imigrantů s tureckými kořeny v Německu. Cem Kaya využívá při své práci rozsáhlý archivní materiál. Výřezy z hraných filmů, reklamních spotů, televizních dokumentací a soukromých záběrů a jeho vlastní dokumentaristická pozorování jsou přísadami v jeho hustě spletených dokumentárních esejích. Jako kameraman natočil v roce 2017 investigativní snímek „77sqm_9:26min“ o rekonstrukci vraždy Halita Yozgata s neonacistickým podtextem.

Veronika Janatková (CZ)

Veronika Janatková
Veronika Janatková

Veronika Janatková je producentkou, režisérkou a tvůrkyní programu dokumentárních filmů. Zabývala se mimo jiné tématy globalizovaného textilního průmyslu, dynamiky globálního jihu, feministických hnutí ve Rwandě a politické reality v postsovětských zemích v oblasti Kavkazu. Její režijní debut “Lístek na Měsíc” vypráví o snech o cestách do vesmíru. Vede pražskou produkční společnost Pandistan, která stojí mj. za snímky “Half Elf” Jona Bjarki Magnussona (2020) a “Žít vodu” Pavla Boreckého (2021). Její společnost spoluzaložila filmový festival DokuBaku a od roku 2021 je spolupořadatelem workshopu pro tvůrce dokumentárních snímků v ázerbájdžánském Baku. Veronika absolvovala řadu mezinárodních tréninkových programů a workshopů jako např. Berlinale Talents, IDFAcademy, ExOriente Film, DokIncubator, Archidoc – La Fémis. V současnosti se účastní Emerging Producers Lab. V letech 2019 až 2022 byla jednatelkou společnosti tranzit.cz zabývající se pořádáním mezinárodního bienále současného umění Ve věci umění v Praze.

 

Andrej Kuciła (PL)

Andrej Kuciła
Andrej Kuciła

Andrej Kuciła je autorem více než desítky filmů. V roce 2007 získal diplom z žurnalistiky na Běloruské státní univerzitě a o dva roky později dokončil studia na Běloruské akademii umění. Je na volné noze a spolupracuje s televizí. Získal stipendium "Gaude Polonia" Ministerstva kultury a národního dědictví (2018, 2022). V roce 2018 získal v Amsterodamu cenu IDFA v kategorii nejlepších středometrážních dokumentárních filmů za snímek "Suma". V roce 2019 získal na Filmovém festivalu v Krakově Stříbrného lajkonika za nejlepší dokumentární snímek v soutěži polských filmů. "Gdy kwiaty nie milczą" (Když květiny nemlčí, 2021) získal cenu za nejlepší celovečerní dokumentární film na Varšavském filmovém festivalu a cenu za nejlepší dokumentární snímek na Nisa Film Festivalu. V roce 2021 opustil Andrej kvůli enormním represím Bělorusko; od té doby žije a pracuje v Polsku. Je spoluzakladatelem Nezávislé běloruské filmové akademie.

 

Soutěž krátkých filmů

Christoph Merg (D)

Christoph Merg
Christoph Merg

Christoph Merg byl ve svém prvním životě akrobatem. Vyučil se v artistické škole na Tempodromu v Berlíně. Se svou první formací „Trio Blamage“ cestoval od poloviny 80. let 12 let po Německu a Evropě. Jevištní program tohoto tria – kombinace artistiky, hudby a komedie – byl tehdy jedinečný, i proto, že živé představení doplňovaly 16mm filmy z vlastní dílny. Jako akrobat a herec vystupoval Christoph Merg také ve filmech "Die Brüder Skladanowsky“ a "Nebe nad Berlínem" Wima Wenderse. Kromě práce na prknech, která znamenají svět, stavěl pro debutové snímky a krátké filmy, jakož i další volné divadelní produkce rekvizity a scény. To byl začátek jeho druhého života, který se začal psát v roce 1999. Od té doby působí Christoph v řadě tuzemských a mezinárodních televizních produkcí a kinoprodukcí jako scénograf a rekvizitář. Podílel se mj. na oceňovaných snímcích „Elser – Er hätte die Welt verändert“, "Pan Nikdo“ a naposledy „Na západní frontě klid“.

 

Kateryna Ruzhyna (CZ)

Kateryna Ruzhyna
Kateryna Ruzhyna

Kateryna Ruzhyna je ukrajinská filmařka žijící v České republice. Po studiu historie umění na Karlově univerzitě v Praze studovala teorii umění na pražské UMPRUM. Během studií se zabývala tématy, jako jsou vnímání dokumentárních filmů a sebeprezentace ve virtuálním prostředí. V současnosti studuje na FAMU v Praze obor dokumentární film. Od roku 2020 spolupůsobí jako scénografka a kostymérka krátkých filmů. Jejím prvním krátkým dokumentárním snímkem je "Avitaminóza" (2023), poprvé uveden na DocLisboa; v současné době je promítán na řadě festivalů.

 

Ireneusz Grzyb (PL)

Ireneusz Grzyb
Ireneusz Grzyb

Ireneusz Grzyb je absolventem studia střihu na Fakultě režie Vysoké školy filmové v Lodži. Již více než 15 let edituje hrané a dokumentární snímky: "Psubrat" (Brother Dog, 2013), "Wytrwałość" (Perseverance, 2015), "Niewidzialne" (Neviditelné ženy, 2017), "Bo we mnie jest seks" (Bo sex mám v krvi, 2021) i četné krátké filmy, hudební videa a spoty kampaní. Jako režisér debutoval v roce 2009 filmem "Druciki" (The Little Wires). Jeho druhý film, "Małe Stłuczki" (Malé střepy, 2014), byl slavnostně uveden na MFF v Rotterdamu. Oba snímky získaly zvláštní cenu na festivalu The Youth and Film Festival v Koszalinu. V roce 2020, během pandemie, realizoval internetový seriál "Co robimy w zamknięciu" (Co děláme během lockdownu). Irek pracuje také jako scenárista. Jeho scénář s názvem “Dzienniki” (Deníky), inspirovaný dílem Witolda Gombrowicze, získal v roce 2016 ocenění na soutěži Script Pro.

 

Zvláštní cena

Philipp Demankowski (D)

Philipp Demankowski
Philipp Demankowski

Philipp Demankowski má v rámci Saského filmového svazu na starost program film.land.sachsen a jeho prostřednictvím přináší kulturu do venkovského prostoru. Vystudoval komunikační vědu a na částečný úvazek pracuje jako novinář. Kromě toho působí v oblasti public relations, mj. pro kulturní akce jako CYNETART nebo Mediální festival. Také v drážďanském Centru životního prostředí (Umweltzentrum Dresden) posouvá různé projekty do toho správného mediálního světla, např. EUROPE DIRECT Dresden. Philipp je také spoluzakladatelem hudební značky Uncanny Valley a integrální součástí drážďanské klubové kultury. Na festivalu klubové kultury DAVE je kurátorem programu hudebních filmů „Music in Motion“. Už řadu let navíc neprofesionálně, ale s velkou vášní připravuje vysílání pro rádio.

 

Martin Musílek (CZ)

Martin Musílek
Martin Musílek

Martin Musílek se narodil v českém pohraničním městě Varnsdorf a po ukončení studia na Střední hotelové škole cestoval po Evropě a Asii. Poté vystudoval obor Kulturologie na FF UK v Praze se specializací na kulturní antropologii, zvláště pak na studium menšin a migrace. Od roku 2006 pořádá v rodném Varnsdorfu koncerty, divadelní představení a filmové projekce. V roce 2011 nastoupil do funkce ředitele Městského divadla Varnsdorf, v níž působí dodnes. Řadu let zastává také funkci člena Kulturní komise města Varnsdorf. Je pořadatelem divadelního festivalu Vítr z hor, multižánrového Festivalu pro radost a mezinárodního hudebního festivalu Mandava Jazz. Kromě hudby a divadla miluje moře, slunce, italské víno a – samozřejmě – filmové umění.

 

Magdalena Kościańska (PL)

Magdalena Kościańska
Magdalena Kościańska

Magdalena Kościańska je obyvatelka Bogatyně a novinářka s více než 20letou zkušeností; pracovala mj. pro TVN, Radio Wrocław, Gazeta Wrocławska a TV Bogatynia, jejíž je majitelkou. Spolu s týmem TV Bogatynia získala řadu ocenění, mj. v soutěži „Es geht uns an“ (Týká se nás to), kterou pořádala polská Komora pro elektronickou komunikaci a Úřad maršálka Dolnoslezského vojvodství. Zajímá se o místní i mezinárodní otázky hranic a je kulturní animátorkou, pořadatelkou koncertů, festivalů a setkání s umělci. Podílí se také na česko-polsko-německém dialogu v příhraničí tím, že vydává trojjazyčný časopis „Trójstyk“ (Tripoint-Magazin / Zpravodaj Trojzemí) a spoluutváří mezinárodní portál www.3mag.eu.